Něco málo o Smutné Mikině :)

Proč zrovna Smutná Mikina? nebo: Proč je ta Mikina Smutná?

Dvě nejčastější otázky, které ohledně své značky dostávám. Chtěla jsem něco jednoduchého, chytlavého a něco co na první pohled zaujme. Troufám si říct, povedlo se! Když někde jsou mé produkty, a nebo dokonce i já s nimi :), tam se lidé zastavují a pozastavují se nad mojí značkou. Většinou prohodíme pár vět a já mám alespoň možnost ukázat Vám, něco ze své dílny. 
Tak abych to trošku osvětlila Smutná nesouvisí s mojí náladou. Opravdu kdo mě zná, nebo mě zažil na trzích, tak ví, že já se většinu času zubím od ucha k uchu (a to i v případech, kdy mi absolutně mrznou nohy, nebo se mi chce opravdu strašně na záchod. To jsem měla možnost obojí ověřit na Vánočním jarmarku v Boskovicích :))  Jde o to, že Smutná je moje příjmení (trošku za trest a trošku za odměnu :)). 
K tomu když přidáme moji přezdívku, která vznikla zkomolením mé další přezdívky :D vznikne nám chytlavá a snadno zapamatovatelná obchodní značka :).

 

A jak to celé začalo?

odpověď na tuhle otázku najdeme někde daleko v minulosti. Někdy v první třídě :D. Kdy jsem vytvořila svoje první veledílo. A úplně jsem zničila zeď na chodbě voskovkami. Maminka měla málem infarkt a já pocit, že jsem minimálně Vincent van Gogh. Z tohoto přesvědčení mě vyvedli hned druhý den, kdy se zeď na chodbě celá oškrabala a namalovala a mě byly zabaveny voskovky na dobu neurčitou. Ale to mě nedokázalo odradit.  Postupem času jsem zkoušela další a další formy umění. Tentokrát jsem byla poučená a mé malířské umění vznikalo výhradně na papíru pod stálým dohledem mojí maminky, která si semnou vážně užila hodně :D. Pamatuji si na dobu kdy jsem zkoušela vyrábět svíčky a moje maminka měla úplně nový sporák se sklokeramickou deskou... tenkrát i po týdnu čištění na sporáku pořád zůstával takový tenký mastná film a moje maminka mi dala stálé a dlouhotrvající embargo na její kuchyň. Ale stále mě v dalších a dalších mých šílených nápadech podporovala. A já zuřivě vyráběla různé věcičky, co mě zaujali, nebo jsem si i sama vymyslela ( a později toho litovaly nejen moje bolavé a spálené prsty) Ikdyž pořád jen jako třeba drobné dárečky pro rodinu. Popud k odstartování firmy přišel až rok a půl zpět. V té dobějsem byla na nemocenské, kvůli své dlouhodobé nemoci a hrozně jsem se nudila. A jelikož musím pořád něco dělat, rozhodla jsem se zaměstnat ruce, ve kterých jsem bohužel začala ztrácet cit, ale nevzdala jsem se :). Tenkrát vznikl můj první náramek a tento náramek i odstartoval dlouhou a trnitou cestu za mým snem :). Postupně se můj sortiment začal rozrůstat a teď už i spolupracuji s pár děvčaty. Spolu si plníme náš společný sen :) Doufám, že se Vám u nás v našem skromném, malém obchůdku líbí :)